Návštěva ranče

Třináctka je pro někoho den s magickým číslem, pro nás den splněných přání. Chcete vědět proč? Začtěte se prosím do tohoto vyprávění a dozvíte se více. Téměř před rokem mi bylo nabídnuto pozvání na nedaleký ranč. Rok uplynul jako voda a my si mohli vybrat den, kdy navštívíme chovatelku drobného zvířectva, ale především zapálenou a oddanou koňařku, která s nadšením a láskou pečuje o koně. Čas byl naším spojencem a my se konečně dočkali, vyrážíme na ranč.

Děti z Konvalinek a Kobylek vybaveni sportovním oblečením, obtěžkáni zásobou mrkovových pamlsků a s úsměvem ve tváři hledaly tu nejrychlejší cestu na ranč. Byli jsme v klidu, neboť v čele naší výpravy nebyl nikdo jiný než dcera majitelky koní. A ta ucítí koňskou vůni na míle daleko. Vždyť už ve svých devíti letech má vlastního koníka „Myšku“.

Cestou na ranč jsme míjeli krásné usedlosti s rozlehlými a okrasnými trávníky. Po očku jsme obdivovali rozkvetlé zahrady, veselé květinové truhlíky na oknech či barevné trpaslíky strážící vchody domů. Děti si procházku užívaly. Celou cestu si byly nablízku, vyprávěly si vtipy, sdílely veselé zážitky ze svého života a někteří nám cestou ukázaly místo, kde je jim nejlépe, a to svůj domov. Před žhavými slunečními paprsky jsme se skrývali v lese pod hustými korunami stromů.

Náš cíl byl téměř na dohled. Měli byste vidět ty rozzářené dětské pohledy, uslyšet to zavýsknutí při pohledu na ladné koňské tělo. Nebyl to sen. Už zdálky jsme se přivítali s paní Drozdovou a jejími přáteli, kteří jí se vším na ranči pomáhají. Děti nevěděly, kam se dříve podívat, komu nejdříve věnují svou pozornost. Mohly si totiž pochovat několika týdenní mláďata králíčka, malou slepičku, nebo si pohrát s přátelskou Border kolii Chelsea. Komu jsem tak trochu záviděla, byl malý bílý poník Myška, kterého děti mohly hřebelcovat, vyčesávat, masírovat a hladit. Myška oddaně stála a užívala si jejich pozornost a láskyplné doteky. A nyní přijde třešnička na dortu. Kdo pak z vás už se podíval na ten náš svět z koňského hřbetu? Tak naše Konvalinky a Kobylky tu příležitost čaply přímo za hřívu. Vyhouply se do sedla, chopily se otěží a projely se na hřbetě přátelských koní jménem Crasty a Vili. V galerii se tak můžete pokochat pohledem na spokojené a šťastné děti, které jsou bohatší o další krásný zážitek.

Velké díky patří paní Drozdové a jejím přátelům za věnovaný čas a úsilí naší početné družině.

PS: Omlouváme se koníkům za snědenou mrkev. Bohužel nás přemohla touha pochutnat si na syrové mrkvi a tak většina pamlsků skončila v bříškách hladových dětí.

S úsměvnou vzpomínkou vychovatelky ŠD Teplická a děti z Konvalinek a Kobylek

více fotografií si můžete prohlédnout zde https://eu.zonerama.com/ZSKrupka/Album/13265132#check-duplicates